Ondřej Hatlapatka: Lidé potřebují vizi a jistotu

Jste zkušený profesionální finanční poradce a ředitel poradenské kanceláře pro bonitní klienty. Jak vnímáte svou úlohu a jaké otázky s klienty řešíte?

Časem jsem pochopil, že pokud chci být svým klientům skutečným partnerem, nemůžu být sám voják v poli. Profesionalita služby jde totiž ruku v ruce se zázemím kvalitních lidí, o které se můžete opřít. Proto má moje kancelář tým koncipientů v čele s neskutečně schopnou asistentkou. Díky tomu dokážeme efektivně spravovat přibližně 450 domácností napříč celou Českou republikou a být zapojeni do vedení developerských projektů či radit i v ekonomice firem a projektů samotných.

Klasický vysoce příjmový klient se nejvíc zajímá o investice, přičemž klientela je pestrá. Může jít například o ženu, která má běžný příjem státního zaměstnance, ale k tomu zdědila poměrně vysoké jmění. Tím ale určitě nechci říct, že mezi 450 rodinami máme pouze správu milionových investic. Obracejí se na nás i méně bonitní rodiny, které řeší běžné situace, či malé firmy, které potřebují pomoct a poradit s rozvojem a ekonomikou. Důležité je navázat dialog, pobavit se o možnostech. Jak například rozdělit svůj příjem a efektivně něco tvořit.

Staří Římané tvrdili, že koho bozi milují, ten umírá mlád. My všichni ostatní jsme buďto současní nebo budoucí senioři. Jak máme docílit toho, aby naše stáří bylo po finanční stránce poklidné až bohaté?

Základní pravidlo ve světě odkládání a šetření říká, že čím dříve v životě začnu, tím méně mě to bude stát a o to více tam nakonec budu mít. Velmi laicky řečeno. Pak je třeba si uvědomit, že každý máme nějakou představu o svém stáří. Ta se v průběhu života mění podle toho, jaký život žijeme. Na to musíme reagovat. Naším úkolem je nashromáždit majetek v sumě x, ze kterého budeme následně odčerpávat takovou rentu, jakou si přejeme. A právě tato suma x se mění, a my tím pádem adekvátně odkládáme. Toto je ideální stav, nicméně strategii najdeme vždy. Nikdy nenatrefíme na „ideálního“ klienta a v tom je moje práce zajímavá.

S přípravou na stáří souvisí i to, že dnes spousta podnikatelů pochopila, co současná civilizace potřebuje. Sociální služby, které budou dostupné a pomůžou v rozvoji jejich vlastních cílů. Pokud totiž chci vybudovat perfektní firmu nebo si udržet skvělé zaměstnance, kteří pro mou vizi a cíle dýchají, musím jim dát nějaké jistoty. To bude do budoucna rozhodovat o kvalitě a úspěchu našich firem. Budou-li mí lidé neustále v duchu řešit, co bude zase s dítětem nebo naopak jak si našetří na stáří, dříve nebo později vyhoří a půjdou plnit sen někoho jiného. Někoho, kdo jim nabídne něco navíc. Vizi a jistotu.

Jak na to

Zde vám nabízíme dvě případové studie řešení otázky, „jak si ve svém případě nejlépe zajistím bohaté stáří“. Veškeré uvedené údaje jsou samozřejmě fiktivní, nejedná se o skutečné osoby.

Klient: Marek Novotný

Pozice: majitel projekční kanceláře pro speciální konstrukce

Věk: 57 let

Když na schůzku dorazil pan Novotný, díval jsem se na něj jako nevěřící Tomáš. Marek přišel v teplácích, vytahané mikině a s ledvinkou. Rozhodně to nevypadalo na jednání o milionech. Spletl jsem se. Ukázalo se, že má jedinečné postavení na trhu a se svou malinkou kanceláří tvoří skutečné hodnoty. V jeho věku jsme samozřejmě zabrousili i na teorii renty, protože firmu nechtěl dál vést. Sil prostě ubývalo. Došli jsme až k základní chybě všech majitelů-podnikatelů. Veškeré úspory a zisky vracel zpátky do firmy. Měl tedy jmění, to ale spočívalo v hodnotě jeho společnosti a know-how. Začali jsme tedy společně připravovat prodej firmy. Primárně jsou takové kroky spíše prací právníků, já přicházím na řadu až po úspěšném prodeji.

Ale kam potom s penězi? I takoví klienti jako pan Marek najednou nevědí, co mají se svými financemi dělat. Podle profilu klienta jsme tedy peníze rozložili do mnoha investičních pilířů, kdy každý z nich tvořil nějakou etapu jeho následujícího života. Dividendové prvky, nákupy nemovitostí v lokalitách, kde se to vyplatilo. Najednou se pan Novotný nacházel v pozici, kdy měl každý měsíc dostatečný příjem peněz, spoustu dalších rezerv, které vydělávaly, a k tomu vlastnil nové byty. Z pracujícího člověka, který budoval svou firmu, vznikl rentiér. Zde ale hovoříme o štěstí. Jelikož celý život zaměřil všechno pouze na svou společnost a netvořil kapitál bokem, mohlo se stát i to, že rozpad týmu, úbytek zakázek nebo prostý krach by znamenaly, že důchod prostě nebude.

Klient: Pavel Optický

Pozice: zakladatel lokální firmy na poskytování internetu

Věk: 24 let

Když za vámi přijde mladý, dvacetiletý člověk s tím, že založí firmu na poskytování internetu v lokalitě, kde internet mají snad všichni, moc mu nevěříte. Jediný jeho příjem byl tehdy z práce skladníka a občasných dohod pro IT firmy. Nápad ale nebyl nakonec tak špatný. Zaměřoval se na okolní malé vesnice kolem velkého města, kde pokrytí bylo pouze bezdrátové. Jeho vize? Přivedu optiku. Dali se dohromady s kamarádem, měli cíl a nikdo by jim ho nerozmluvil. Počáteční kapitál jsme tedy s mou pomocí domluvili v bance, postavili jsme kvalitní podnikatelský záměr a kluci šli na to.

Protože mi ale naslouchal, vyřešili jsme i další věci. Například, že již nyní zahájíme vedlejší investiční pilíře, které budou nezávislé na jeho podnikání. Mladí lidé jsou naštěstí tvární a mnohdy si nechají dobře poradit. Pavel skutečně dokázal vybudovat úspěšnou firmu. Dnes tedy vede společnost, která vydělává, a souběžně stále odkládá peníze bokem. Ve svém portfoliu má i doplňkové penzijní spoření, ve kterém využívá jak státních příspěvků, daňových odpočtů, tak i příspěvků zaměstnavatele (jeho firmy) a celkově poměrně vysokého zhodnocení. Navíc pravidelně investuje do indexových fondů v globálním měřítku. I málo může tvořit hodně a Pavel ví, že kdyby jeho firma náhodou skončila, on bude na své stáří zajištěný. S rostoucím příjmem zvyšuje totiž i své měsíční investice.

Zdroj: itradenews.cz