Jak rozpoznat, že z firemního dluhopisu bude jen cár papíru

V poslední době jsme svědky nízkých úrokových sazeb na spořicích účtech a termínovaných vkladech. Jsou to nástroje, které vyhledávají převážně konzervativní investoři. Ti dynamičtí také, ale ne pro celé své portfolio. Jsou aktivnější, protože se již nemohou dívat na to, jak jsou výnosy nižší a nižší. Hledají i další možnosti, jak zhodnotit své úspory.

A to je přesně voda na mlýn pro stovky společností, které teď vyrostly jak houby po dešti a nabízejí ke koupi své dluhopisy.

Zde je několik informací z oblasti financí, legislativy a selského rozumu, které by měly každému pomoci rozpoznat skutečná rizika spojená s investicemi do takových cenných papírů.

1.Výnos bez rizika neexistuje a kdo jej slibuje, lže

Vztah mezi likviditou, výnosem a rizikem platí všude a nelze jinak. Vyšší výnos je vždy za cenu vyššího rizika. I peníze na běžném účtu, spořicím účtu a termínovaných vkladech jsou vystaveny kreditnímu riziku a riziku inflace. Peníze ve stavebních spořitelnách jsou vystaveny riziku inflace a přinejmenším také riziku změny podmínek (v minulosti jsme již několikrát zažili). A tak bychom mohli pokračovat. Zkrátka u každého typu investice se vždy nějaké riziko najde a je potřeba jej vyhodnotit a zvážit. A jinak tomu není ani u firemních dluhopisů.

U dluhopisů obecně podstupujeme riziko změny úrokových sazeb, riziko inflace a nezanedbatelné kreditní riziko emitenta. Kreditní riziko znamená riziko bankrotu. Emitent je ten, kdo dluhopis vydává, ten, komu investoři půjčují peníze. Právě ona solventnost je klíčovou vlastností. Vlivem inflace a změny úrokových sazeb můžeme u 3letých a 5letých dluhopisů ztratit maximálně jednotky procent, ale v případě kreditního rizika riskujeme celých 100 %.

Jak vyhodnotit kreditní riziko? Pro laika je to sice těžší, ale nikoliv nemožné. Třeba se zkuste zamyslet nad tím, že se rozhodnete svěřit své celoživotní úspory třetí osobě. Jaké vlastnosti a parametry budete vyžadovat? Mnohé napadne něco jako kapitálová síla, tradice, dlouhodobost, důvěra… A to jsou přesně ty atributy, které je potřeba hledat u firem, tedy emitentů vydávajících dluhopisy.

Za bezpečné investice se obecně považují státní pokladniční poukázky, což je typ dluhopisů s krátkou dobou splatnosti. Dále lze považovat za bezpečné z pohledu kreditního rizika státní dluhopisy. ČR aktuálně emituje 5leté dluhopisy s výnosem 1,6 % p. a. Takže jakýkoliv výnos vyšší než 1,6 % s sebou nese již zvýšené kreditní riziko. Čím je riziko vyšší, tím musí emitent nabídnout vyšší výnos investorovi. Nabízený úrok 8 % p. a. nemusí být tedy výhodný. Každopádně je výrazně rizikovější.

2.Proč si firmy půjčují od investorů za 9 %, když banky poskytují úvěr za 5 %

Toto by již mělo být prvním varováním. Argumentů, proč by mělo být výhodnější půjčit si od investorů a ne od banky, není mnoho, resp. nejsou žádné. Emitenti nejčastěji uvádějí potřebu diverzifikovat zdroje, ale to lze i přes banky.

Dle selského rozumu to nedává smysl. Každá firma, která chce vydělat, by si měla půjčovat za co nejlepších podmínek. A pokud takové firmě není ochotna půjčit banka, protože jí nedůvěřuje a považuje takový úvěr za rizikový, určitě by to mělo být dostatečným varováním pro kohokoliv jiného.

Je potřeba si uvědomit, že i banky chtějí vydělat, ale bezpečně. Banky dokážou všechna rizika spojená s úvěrováním firem vyhodnotit 1000krát lépe a kvalitněji, než běžný smrtelník. A pokud banka takový případ vyhodnotí jako rizikový, zcela jistě to bude rizikové i pro investora.

3.ČNB si už všimla, že není všechno v pořádku

Častá argumentace emitentů dluhopisů je skutečnost, že ČNB schválila statut (prospekt popisující bližší parametry dluhopisu a rizika spojená s investicí). To je sice dobrá zpráva, ale je potřeba vědět, co nám toto sdělení říká. Říká pouze to, že po formální stránce je vše v pořádku, ale už neříká nic o riziku spojeném s emitentem dluhopisu.

Jelikož je tato argumentace velice častá, umístila ČNB na své stránky desatero (Desatero pro drobné investory do podnikových dluhopisů), které by mělo pomoci případným investorům rozlišit výši podtupovaného rizika.

Emise do objemu 1 milionu eur nejsou povinností statutu zatíženy. Takže emise na hranici tohoto objemu jsou také podezřelé. Vyhnutí se povinnosti dávat do kupy stostránkový dokument je zcela jistě příjemnější.

4.Důvěřuj, ale prověřuj

Koupit si dluhopis znamená půjčit peníze. Pokud chci půjčit někomu své celoživotní úspory, měl bych bezpečně vědět, co je daný subjekt zač. Je potřeba si tedy takového dlužníka „proklepnout“. Většinou si vystačíme s veřejně dostupnými informacemi.

Na stránkách „justice.cz“ lze dohledat základní informace o společnosti (kdy vznikla, kdo za společnost jedná, kde má sídlo, jaký je předmět podnikatelské činnosti). Zejména datum založení firmy a časová řada historických údajů nám prozradí mnohé. Pokud firma funguje již dlouhou dobu a je zdravá, zcela určitě dostane výhodný úvěr v bance. Pokud funguje již dlouhou dobu a nedaří se jí, banka jí peníze nepůjčí. A investor by také neměl půjčovat.

Dále zde můžete najít zápisy z valných hromad, zakladatelské listiny a povinně zveřejňované dokumenty k účetnictví (rozvaha, výkaz zisků a ztrát). Z rozvahy lze vyčíst, jaký má firma majetek a jak jej financuje. Lze zjistit zadluženost firmy, ziskovost atd. Potíž je v tom, že většina těchto „super“ emitentů se vůbec neobtěžuje povinné informace zveřejňovat. Pro investora je to tedy velké varování a půjčení peněz takové společnosti se podobá koupi zajíce v pytli.

Jak rozpoznat podezřelou nabídku? Napoví několik varovných signálů:

vysoký výnos s nízkým rizikem

společnost bez historie

nezveřejnění povinných údajů v rejstříku na justice.cz

zadlužení společnosti

nejasná majetková struktura

projekty, na které standardně půjčují banky za daleko výhodnějších podmínek

super marketing a pohádky okolo

Pokud vám tedy kdokoliv cokoliv takového nabídne, vždy zpozorněte. Prověřte si danou společnost a vše pečlivě vyhodnoťte. A když se rozhodnete na takovou nabídku přistoupit, nikdy by taková investice neměla tvořit více jak 10 % celého vašeho portfolia.

Zdroj: iDNES.cz