Kam teď s penězi? Nemám si je prostě užít, než ztratí hodnotu? Odpovídají finanční poradci

V anketě se ptáme:

 Někteří lidé ve světle současné vysoké inflace zaujali postoj, že je lepší si peníze ještě po pandemických lockdownech „užít“, dokud mají hodnotu. Vidíme to například na zvýšených tržbách cestovních kanceláří. Jak se na takový postoj díváte?

·        Obvykle se doporučuje mít finanční rezervu alespoň v hodnotě tří měsíčních výdajů. Měla by být v nejistých časech vyšší?

·        Co teď dělat s hotovostí, pokud mám k dispozici více než zmíněnou rezervu? Kdybych si vybíral, jestli spíše investovat, nebo dát peníze do mimořádné splátky části hypotéky, jaké by bylo vaše doporučení? Jaké faktory jsou při takovém rozhodování důležité?

·        U kterých investičních nástrojů v současné chvíli vidíte rozumnou rovnováhu mezi výnosem a rizikem?

Odpovídají:

Stanislava Lišková, ředitelka pobočky finančně-poradenské sítě Partners Market v Brně

Robert Stejkora, spolumajitel společnosti Experti na finance, viceprezident Asociace finančních poradců

Michala Janátová, finanční poradkyně se čtrnáctiletou zkušeností v bankovnictví, členka Rady Asociace finančních poradců

David Krůta, finanční poradce společnosti 4fin a lektor finanční gramotnosti

Někteří lidé ve světle současné vysoké inflace zaujali postoj, že je lepší si peníze ještě po pandemických lockdownech „užít“, dokud mají hodnotu. Vidíme to například na zvýšených tržbách cestovních kanceláří. Jak se na takový postoj díváte?

Stanislava Lišková: Do určité míry pro to mám pochopení. Lidé byli z lockdownů unavení, frustrovaní, měli omezenější možnost cestování, setkávání se, zábavy, tak si to chtěli nebo chtějí vynahradit.

Na druhou stranu, až se „zima zeptá, co jsme dělali v létě“, bude pozdě litovat, že nemáme na zaplacení faktury za plyn či elektřinu. Protože mít rezervu, která i ztratila část své hodnoty, je pořád lepší, než nemít rezervu žádnou.

A u té, co mám, je dobré si odpovědět na otázku: jak tato moje rezerva pracuje, co vynáší, jak se o ni starám. Domácnosti mají v Česku v bankách vklady ve výši tří bilionů korun. Tam je před inflací opravdu neochráníme.

Robert Stejkora: Tento postoj je dle mého názoru velmi krátkozraký. Nyní je sice inflace vysoká, ale takto vysoká nebude napořád, pomine. Ale teď utracené peníze už budou pryč a mohou chybět ve chvíli, kdy bude třeba využít finanční rezervu.

Michala Janátová: Naprosto tento postoj chápu a docela ho i podporuji. Ale určitě bych[lock] doporučila si před odjezdem udělat takzvanou rizikovou analýzu osobních financí. Je potřeba zjistit, jak moc nám hrozí, že peníze, které teď vydáme na dovolenou, budou na podzim chybět na uspokojení základních potřeb. Jenom namátkou zmíním pár bodů, co je dobré zjistit:

1) Budeme muset na podzim řešit nové fixace na energie? Víme, o kolik se ceny zvednou? Zvládne to naše cash-flow?

2) Kdy nám končí fixace hypotéky? Jak se nám zvedne splátka, pokud bude sazba například sedm procent? Zvládne to naše cash-flow?

3) Jak je naše firma nebo náš zaměstnavatel náchylný na pokles ekonomiky, hrozí odliv zakázek nebo propouštění? Co budeme dělat, pokud se tak stane? Máme dostatečnou rezervu? Víme, kam sáhnout, pokud budeme potřebovat hotovost?

Pokud budeme mít připraveno řešení na všechny tyto krizové scénáře, můžeme s klidem odjet na dovolenou, užít si ji a nemít ani špatné svědomí, ani strach z toho, co v příštích měsících přijde. Pokud ale najdeme díky této analýze nějaký zdánlivě neřešitelný problém, radila bych radši využít ušetřené prostředky na vyřešení tohoto problému.

Obvykle se doporučuje mít finanční rezervu alespoň v hodnotě tří měsíčních výdajů. Měla by být v nejistých časech vyšší?

Stanislava Lišková: Klientům doporučujeme mít tří až šestiměsíční rezervu. A velmi se to osvědčilo například v roce 2020, když začal covid. Klienti se šestiměsíční rezervou nastalou nečekanou situaci zvládli lépe než ti, kteří ji měli menší, anebo žádnou.

Tedy ano, rezerva by měla být větší, a to právě pro případ nečekaných mimořádných situací, které mohou trvat i déle. Je to obecně platné pravidlo, kdy je potřeba rezervu tvořit předem, jako součást finančního plánování. Teď když těžší časy prožíváme, se rezerva tvoří o poznání hůře.

Robert Stejkora: Tři měsíce jsou spodní hranicí, ideálně by měla být ovšem ve výši alespoň šesti měsíčních výdajů (ta se může vyplatit především v době krize).

Michala Janátová: Myslím si, že je to hodně individuální. Osobně doporučuji i v běžných časech rezervu v hodnotě šesti měsíčních nezbytných výdajů. Ale podnikatel s nejistými příjmy by určitě měl mít rezervu vyšší. Naopak zaměstnaný IT specialista, který ví, že v případě ztráty dostane odstupné a do pár dnů má práci novou, může mít klidně rezervu nižší.

Případné navýšení rezervy vzhledem k nejistým časům by také mělo být výsledkem analýzy, o které jsem psala výše. Jde především o to, jak moc mě a moji rodinu ovlivňuje inflace a jak moc je můj příjem ohrožen případnou ekonomickou recesí. Příliš vysoká rezerva při současné inflaci také není úplně ideální řešení.

Co teď dělat s hotovostí, pokud mám k dispozici více než zmíněnou rezervu? Kdybych si vybíral, jestli spíše investovat, nebo dát peníze do mimořádné splátky části hypotéky, jaké by bylo vaše doporučení? Jaké faktory jsou při takovém rozhodování důležité?

Stanislava Lišková: Odpověď není stejná pro všechny. Otázky, které bych si měla položit: Jaké jsou mé budoucí plány? Kdy, za jak dlouho a na co budu potřebovat peníze? Budu je potřebovat do tří, pěti let, později? Jakou mám úrokovou sazbu na hypotéce? Můžou moje peníze vydělávat více, než za kolik je mám půjčené? Dnes můžete mít spořící účet i s úrokem 5,5 procenta. Jak měsíčně vycházím? Mám kladnou, anebo zápornou finanční bilanci? A bude to tak i nadále? Víc otázek než odpovědí, že?

Robert Stejkora: Primární je mít investiční plán. To je alfa a omega. Dle toho je pak možné volit. V případě této konkrétně položené otázky bych se při rozhodování díval na to, jaký mám u hypotéky úrok a pak si položil otázku: „Jsem schopen mé volné prostředky zhodnotit lépe, než kolik činí úrok hypotéky?“ Pokud je odpověď ano, zvolil bych investici, pokud ne, pak bych volil mimořádnou splátku.

Michala Janátová: Nejdůležitější je mít vlastní finanční plán, který by nám měl odpovědi na tyto otázky poskytnout. Je důležité vědět, jaké jsou mé finanční plány na následujících pár let a jaké jsou mé dlouhodobé cíle, jaké jsou mé znalosti a zkušenosti a jaký mám postoj k riziku. Nemyslím si, že by současná doba měla cokoliv na tomto doporučovaném postupu měnit.

Co se týče otázky, jestli investovat, nebo splatit hypotéku, odpověď je zdánlivě jednoduchá. Porovnejte aktuální úrok z hypotečního úvěru s očekávaným výnosem z investic. Pokud je očekávaný výnos vyšší než úrok z hypotéky, je lepší investovat.

Ale i toto musí být posouzeno individuálně v kontextu finančního plánu i osobní averze k riziku. Pokud nesnášíte dluhy a kvůli hypotéce nemůžete spát, je lepší se jí zbavit co nejdříve.

U kterých investičních nástrojů v současné chvíli vidíte rozumnou rovnováhu mezi výnosem a rizikem?

Stanislava Lišková: Pokud spořící účet dnes nese 5,5 procenta ročně, a to se jedná o nízkorizikový nástroj, pak v krátkodobém horizontu nedává smysl podstupovat větší riziko jinde. Dodatečný výnos by nebyl dostatečně zajímavý.

Na výsluní se opět vrací dluhopisové fondy, kde například nově vydané české státní dluhopisy mohou nést až šest procent ročně. U dluhopisových fondů je doporučený střednědobý investiční horizont tří až pěti let.

Pokud se však bavíme o dlouhodobé investici, například tvorbě rezervy na důchod, pak platí to, co vždy: nejvyšší potenciál výnosu mají akcie. Obzvlášť dnes, kdy vzhledem ke korekci akciových trhů investor může nakoupit takzvaně „ve slevě“.

Robert Stejkora: Toto není správně položená otázka. Nejde o produkt, ale o investiční záměr (cíl) a investiční horizont (za jak dlouho). A těmto dvěma „vstupům“ je třeba přizpůsobit produkt. Neexistuje univerzální produkt ideální pro každou příležitost, pro každý cíl a pro každého člověka – co je pro jednoho ideální (pro jeho investiční záměr a horizont), může být pro druhého úplně k ničemu. Takže zásadní je investiční plán, nikoliv produkt.

Michala Janátová: Rozumnou rovnováhu mezi rizikem a výnosem je třeba hledat na úrovni celého portfolia, nikoliv na úrovni jednotlivých investičních nástrojů. Měli bychom hledat takový mix investičních nástrojů, který nám tu rozumnou rovnováhu dává.

A opět je to individuální. Pro někoho je rozumné mít v portfoliu 80 procent akciových nástrojů a pro někoho je naopak neakceptovatelné mít jich více než 20 procent. Nedoporučuji zásadně měnit tento nastavený mix v závislosti na tom, co se zrovna na trzích děje.

Ale pokud bych měla jmenovat jeden nástroj, který v současné době dává smysl více než jindy, jsou to určitě české státní dluhopisy, které po masivním růstu úrokových sazeb přinášejí vyšší výnosy než mnohé rizikovější nástroje, jež se ještě tomuto růstu nestihly přizpůsobit.

V minulých letech jsme kvůli nulovým sazbám byli nuceni zvyšovat rizikovost portfolií nad preferovanou výši, nyní díky těmto státním dluhopisům můžeme opět rizikovost snížit, aniž bychom snižovali výnosový potenciál

Zdroj: denikn.cz